Návštěva nemocných
Pomazáním nemocných a modlitbou kněze doporučujeme naše nemocné Bohu, aby je uzdravil, posílil a zachránil.
PRAKTICKÉ INFORMACE:
· Nemocné ve farnosti navštěvujeme pravidelně třikrát za rok: před Vánocemi i Velikonoci, a po prázdninách v září.
· Samozřejmě jsme ochotni přijmout pozvání k návštěvě nemocných kdykoliv během roku. Po dohodě s rodinou je možné zprostředkovat duchovní pomoc i přímo v nemocnici.
· NAŠÍM NEMOCNÝM POMÁHÁME SKRZE:
· Přímluvnou modlitbu farnosti
· Eucharistii obětovanou na úmysl uzdravení nemocného
· Zprostředkování svatosti pojednání a smíření
· Pravidelné podávání svatého přijímání nemocným prostřednictvím kněze, jáhna anebo akolytů
· Udělení svátosti pomazání nemocných
· Poslední přípravu na přechod z tohoto světa do věčného života, smrt a setkání s Bohem tváří v tvář
· Blíží-li se nebezpečí smrti, volejte ihned a kdykoliv.
Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout smrt. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co není podstatné, aby se zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu (KKC 1500-1501). Jsme si vědomi, že v naší farnosti je celá řada lidí, kteří by rádi přijali duchovní pomoc a útěchu ve stavu nemoci. Zvlášť když dříve, v době, kdy byli ještě zdraví, pravidelně přistupovali ke svátostem a navštěvovali bohoslužby. Jde proto především o zprostředkování kontaktu s knězem, který pak po dohodě s nemocným a jeho nejbližší rodinou určí další možný postup v duchovní péči o nemocného. Nemáme prázdné ruce. Pamatujeme na příkaz Krista Pána: „Uzdravujte nemocné!“ (Mt 10,8). Církev dostala tento úkol od Pána a snaží se ho uskutečňovat jak péčí, kterou poskytuje nemocným, tak přímluvnou modlitbou, kterou nemocného doprovází. Věří v oživující přítomnost Krista, lékaře duší i těl. Tato přítomnost zvláště působí ve svátostech a zcela mimořádně v eucharistii.
Svátost pomazání nemocných:
Církev věří a vyznává, že mezi sedmi svátostmi existuje jedna svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí: pomazání nemocných: „Toto posvátné pomazání nemocných bylo ustanoveno jako opravdová svátost ve vlastním smyslu slova v Novém zákoně naším Pánem Ježíšem Kristem; byla sice naznačena u Marka, ale věřícím ji doporučil a uvedl ve známost Jakub, apoštol a bratr Pána.
V liturgické tradici jak východní, tak západní, jsou od dávných dob svědectví o pomazání nemocných prováděném posvěceným olejem. Během staletí bylo pomazání nemocných udělováno stále výlučněji těm, kteří už umírali. Z toho důvodu dostalo název „poslední pomazání“. Navzdory tomuto vývoji liturgie nikdy nepřestala prosit Pána, aby nemocný znovu nabyl zdraví, může-li to prospět jeho spáse.
Apoštolská konstituce „Sacram unctionem infirmorum“ z 30. listopadu 1972 v duchu 2. vatikánského koncilu stanovila, že v budoucnosti má být dodržováno v římském obřadu následující: „Svátost pomazání nemocných se uděluje nemocným v nebezpečí smrti tak, že se mažou patřičně posvěceným olejem (olivovým nebo jiným rostlinným) na čele a na rukou a říká se přitom jedenkrát:
‘Skrze toto svaté pomazání
ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého,
ať tě vysvobodí z hříchů,
ať tě zachrání a posilní.’“
Co je cílem této svátosti?
Cílem svátosti pomazání nemocných je udělit zvláštní milost křesťanu, který zakouší těžkosti v důsledku těžké nemoci nebo stáří.
Kdo přijímá pomazání?
Pomazání nemocných „není svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života. Proto je příhodná doba pro její přijetí jistě už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří“. Jestliže nemocný, který přijal pomazání, znovu nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost znovu přijmout. Během téže nemoci lze svátost opakovat, jestliže nastane zhoršení. Je vhodné přijmout pomazání nemocných před těžkým chirurgickým zákrokem. Totéž platí u starých osob, jejichž slabosti stále přibývá.
Kdo uděluje tuto svátost?
Pomazání nemocných mohou udělovat pouze biskupové a kněží. Je povinností pastýřů poučovat věřící o blahodárných účincích této svátosti. Věřící pak ať povzbuzují nemocné, aby se obrátili na kněze pro přijetí této svátosti. Nemocní pak ať se připraví na její přijetí v dobrém rozpoložení za pomoci jejich pastýře a celého společenství církve, které se vybízí, aby zahrnulo zcela zvláštním způsobem nemocné svými modlitbami a svou bratrskou pozorností.
Jak se slaví tato svátost?
Pomazání nemocných je, jako všechny svátosti, slavením liturgie ve společenství, ať už se koná v rodině, v nemocnici nebo v kostele, pro jednoho nemocného nebo pro skupinu nemocných. Je velmi vhodné slavit je během eucharistie, památky velikonoční oběti Pána. Dovolují-li to okolnosti, může slavení svátosti předcházet svátost pokání a může být ukončeno eucharistií. Eucharistie jakožto svátost Kristovy velikonoční oběti by měla být vždycky poslední svátostí pozemské pouti, „pokrmem na cestu“ (viatikum) pro „přechod“ do věčného života.
Jaké jsou účinky svátosti pomazání nemocných?
Zvláštní milost svátosti pomazání nemocných má tyto účinky:
- spojení nemocného s Kristovým utrpením, k jeho vlastnímu prospěchu i k prospěchu celé církve;
- útěchu, pokoj a odvahu, aby křesťansky snášel utrpení nemoci nebo stáří;
- odpuštění hříchů, jestliže je nemocný nemohl obdržet ve svátosti pokání;
- uzdravení, jestliže to prospívá ke spáse duše;
- přípravu na přechod do věčného života.
Na základě Katechismu katolické církve č. 1499-1532.