Křest

Počátek života z víry. Bůh přijímá nás za své děti a my už navždy patříme do společenství křesťanů. První a nezbytná svátost pro přijetí ostatních svátostí.

PRAKTICKÉ INFORMACE:

· Křest může přijmout ten, kdo dosud nebyl pokřtěn.

· Protože je křest přičleněním do konkrétní církevní obce, má křtít duchovní správce farnosti, ve které žijí rodiče

· Rodiče, kteří mají trvalé bydliště v jiné farnosti a chtějí pokřtít dítě v našem kostele, jsou povinní tuto událost nahlásit farnímu úřadu v místě svého bydliště a až potom s písemným potvrzením příslušného farního úřadu se přihlásí k nám

· Alespoň jeden z rodičů měl by být věřící a pokřtěn v katolické církvi

· Kmotr má kmotřence vést v křesťanské životní cestě, pomáhat rodičům v náboženské výchově. Proto také sám musí byt věřící a praktikující

· Příprava rodičů ke křtu zahrnuje 3-4 setkání ve farní kanceláři

· Osoby dospělé se připravuji na křest delší dobu

Ježíš přistoupil a řekl učedníkům: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky,

křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého

a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Evangelium podle sv. Matouše 28,19-20

Svátost křtu není pouhým obřadem, ale úvodem do praxe křesťanského života. Skrze křest přijímáme dar víry proto, abychom v této víře prakticky žili a setrvali v ní až do smrti.

Křest je branou k životu a k Božímu království. Je první svátostí, kterou Kristus nabídl všem, aby měli věčný život, a svěřil jej své církvi spolu s evangeliem, když přikázal apoštolům „Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“ Křest je tedy především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na Kristovo evangelium, osvícen milostí Ducha svatého. Proto církev vždycky považovala za nejdůležitější a svému poslání nejvlastnější, aby všechny, katechumeny, rodiče dětí přijímajících křest i kmotry vybízela k opravdové a účinné víře. Neboť jenom tak se mohou opravdu spojit s Kristem, vstoupit do společenství církve a podílet se aktivně na životě místního společenství.

Křestní obřady

Modlitba rodičů za děti

Nebeský Otče, svěřil jsi nám děti, abychom je vychovali k tvé oslavě a pro jejich věčné štěstí. Stvořil jsi je k svému obrazu a křtem jsi se přijal za své. Jsou to tvoje děti a mají tvými zůstat. Jsou to zároveň i naše děti, po nás zdědily své vlohy a sklony. Prosíme, Pane, žehnej jim. Ochraňuj je v nebezpečích života a v pokušeních. Uchovej jim pravou víru. Dej jim dobré kamarády a upřímné přátele. Osvěť je při volbě povolání, aby tě mohli oslavit spoluprací na tvém stvořitelském díle. Nám pak, nebeský Otče, pomoz, abychom je vedli k tobě s cílevědomou důsledností a se srdečnou dobrotou. Dej nám, abychom se na nich dočkali radosti. Kéž ti můžeme jednou říci:

Zde jsou děti, které jsi nám svěřil.

Svatá Maria, matko Boží, ujmi se našich dětí. Vždyť jsi také jejich matka. Buď jim, královno andělů, spolu s jejich anděly strážnými stálou ochránkyní a veď je po cestách života do království věčného radování, kde se i my s nimi toužíme shledat znovu a navždycky.

Za život dítěte zodpovídají rodiče. Jsou to rodiče, kteří vedou dítě ke katolické víře, a proto je třeba si položit otázky, zda nejsou rodiče sami proti katolické víře, co vědí rodiče o katolické víře, v jaké míře a jak prakticky rodiče aplikují katolicismus do svého všedního života. Katoličtí rodiče jsou povinni a také oprávněni zvolit si ty prostředky a zařízení, kterými se podle místních podmínek mohou vhodněji postarat o katolickou výchovu dětí. Kán. 793 § 1. Rodiče svěřují své děti těm školám, v nichž je postaráno o katolickou výchovu. Jestliže to není možné, jsou povinni se postarat, aby se jim dostalo náležité katolické výchovy mimo školu. Kán. 798.

Rodiče od nejmladších let učí své dítě vhodným způsobem modlit se, mluví s ním o Bohu a o vztahu mezí Bohem a člověkem. Ve vhodnou dobu rodiče seznamují dítě s křesťanskými povinnostmi. Vedou dítě do kostela, zúčastňují se s ním nedělní mše svaté, přihlašují dítě na řádnou výuku náboženství, poskytují mu možnost k dalším svátostem tj. zpověď a pak svaté přijímání. Během celého výchovného procesu se rodiče vždy mohou obrátit na faráře, žádaje ho o pomoc případně o vysvětlení některých náboženských otázek.