Chrám sv.Jakuba

Chrám sv. Jakuba staršího, dříve zasvěcen sv. CHristoforu, byl postaven v polovině 13. století převážně ve slohu gotickém. Při jeho rozšiřování přístavbami v různých dobách zde můžeme najít prvky gotického slohu, ale i baroka. Kostel byl vystavěn biskupem panem Tobiášem z Benešova a biskupem Janem IV. z Dražic, který jako poslední dal Týnu všechna obvyklá práva a povýšil ho na město.

Ke kostelu se druží asi 40m vysoká věž, jejíž základy jsou uvnitř chrámu a s její výstavbou započal tehdejší držitel týnského hradu Prokop II. Čabelický ze Soutic, avšak její dostavby kolem roku 1600 se již nedočkal. Původně ke kostelu náležela dřevěná zvonice stojící v areálu hřbitova vedle kostela. Citelnou ránu utrpěl kostel roku 1645, kdy do chrámu vtrhlo císařské vojsko Götzovo, které na tomto posvátném místě nejen drancovalo, ale po svém odchodu dokonce kostel zapálilo. Čtyřicet let čekal kostel na svou obnovu.

V roce 1702 byla postavena nová kaple sv. Barbory ze sbírek dobrodinců. Pod kaplí je upravena krypta, kde byli pohřbíváni vážení představitelé města. V roce 1717 byl kostel opatřen novými varhanami. Naproti kapli sv. Barbory byla v roce 1759 zbudována kaple sv. Josefa. Chrám obepínala hřbitovní zeď , která zasahovala  až do poloviny náměstí. V době josefínských reforem bylo pohřbívání v centru města zakázáno a přilehlý hřbitov byl zrušen. Na hlavním oltáři je umístěn obraz sv. Jakuba staršího, patrona kostela.

                                                                             Eva Dvořáková

Kostel Sv. Víta

V roce 1680 vypukl v Týně nad Vltavou mor, který si vyžádal četné oběti na lidech. Ti byli pohřbíváni na místním hřbitově, který se rozkládal kolem kostela sv. Jakuba (tedy na náměstí a hřbitovní teď sahala až ke kašně, zeď směrem k řece je původní). Protože obětí moru přibývalo, začali se pohřbívat na původní hřbitov pouze bohatí lidé. Pro chudý lid se našlo odlehlejší pusté místo a sice místo za městem- dnešní hřbitov. Brzy poté se zde vystavěl i kostelík zasvěcený Sv. Vítu. Jakýsi Kubeš se svou manželkou, kteří neměli děti, odkázal svůj statek na výstavbu kostelíka. Než se tak stalo, statek vyhořel a ze sutin se vykopalo 200 zl. Dalších 188 zl 21 grošů se získalo sbírkou mezi sousedy. Ostatní částkou přispěl arcibiskup Jan Fridrich. Kostel se stavěl v letech 1681-82 neznámým stavitelem. Snad to byl italský "paumistr" Antoním de Alfiery, který se také podílel na výstavbě staré solnice (Zadní Podsaklí - obecní dům). Základem kostelíka je veliká střední kopule se třemi menšími, na základních zdech, do čtverce sestavených. V průčelí vystupují dvě věžičky. Tento kostelík časem značně sešel a až teprve r. 1820 byly dány peníze budějovickému zvonaři Janu Pernerovi na přelití hřbitovního zvonu. Ostatní oprava kostela se odkládala až do roku 1863, kdy se obnovila kostelní střecha, zdi se řádně obílili, oltáře očistily a zlatily. Roku 1876 se provedla oprava hřbitovního kostela opět.

Bez zajímavosti není ani márnice, dříve zvaná kostnice. Ve starší době zde místní chudí lidé střežili mrtvé, dokud nebyli pochováni. V kryptě pod cihlovou podlahou je pochován děkan Wolauch r. 1823 a vedle něho kolodějský hrabě Vratislav. Pak na dlouhou dobu byl zákaz do krypty pohřívat. V roce 1863 žádal děkan Šejnoha, aby pohřbívání bylo obnoveno. Jeho žádosti bylo vyhověno a ještě téhož roku sám děkan Šejnoha zde byl pohřben.

Eva Dvořáková

Kaple Panny Marie Karlovské

První písemná zpráva o ní se dochovala z roku 1758. Malý přístřešek nad sochou byl získán z roku 1781. Roku 1864 z darů byla přistavěna mohutnější kaple a dne 7. srpna byla děkanem Šejnohou (hovořila jsem o něm v souvislosti s márnicí, kde v kryptě jsou pohřbeni kněží) slavnostně posvěcena. V pozdějších letech se o výzdobu, opravy starali četní příznivci, zvláště M. Culková a později starosta Jindřich Pavlíček. V minulém století, kdy Nový Týn se počal rozmáhati, stávala v místech nynější kapličky Panny Marie malá Boží muka, kde v noci hořívalo  světélko, které označovalo pozdním chodcům správný směr do Vltavského Týna. V těchto místech sousedé z Koloděj a Netěchovic snímali rakev nebožtíků z povozů a zemřelého na ramenou odnášeli k věčnému odpočinku na týnský hřbitov k svatému Vítu. Zde také vítával pan děkan procesí, které se vracívalo z bechyňské pouti. K této kapličce se vztahuje tato pověst:

Kdysi v „Horách“  „ Karlově“ po hrozném neštěstí, snad moru nebo jiném, složili se tamní sousedé na zakoupení velké sochy Panny Marie.Po nerovné cestě táborské drkotal povoz, na kterém pečlivě zabalena byla nynější socha. V povozu zapřažen byl pár silných, statných selských koní. Dobře bez nehody dojel forman až v místa nynější kapličky, kde koně nemohli povozem ani hnouti. V cestě žádná překážka, cesta na svahu k Vltavotýnu, vůz neporušen. Ani šlehání bičem, ani domluvy koním nepomohly. Jakási neznámá síla zdržovala vůz. Socha byla sejmuta a vůz byl podroben důkladné prohlídce. A div divoucí! Vůz zbaven sochy, lehce se pohnul z místa. Když opět naložili \sochu, zapráskali bičem koně, ač se namáhali seč mohli, vozem nehnuli. Snad to byl rozkaz vyšší, nebo snad přání samotné Panny Marie, aby zůstala v místech, kde si přála. A opravdu socha nebyla odvezena do Karlova, ale byla ponechána v Týně nad Vltavou.  Tehdy byl loďařský obchod v plném rozkvětu. Jedním ze stavitelů lodí byl též bohatý měšťan Karel Veselý, který měl několik loděnic v Týně. Každý vorař, plavec i stavitel lodí byl neobyčejně zbožný a na prosby za ochranu plavby rád obětoval část peněžitou na církevní pomoc. Tak týnští voraři svým nákladem zřídili hlavní oltář kostela sv. Jakuba st. A právě Karel Veselý svým nákladem dal postavit kapličku Panny Marie tak zvané Karlovské, krásný to stánek, který měl vchod přímo z ulice táborské. Oboustranným schodištěm vcházelo se do kapličky, kde na plechu namalováni byli oba věrozvěstové, svatý Cyril a Metoděj. Na venkovské části zábradlí byl nápis „ Oroduj za nás Panenko Maria!“ a nad ním veliká lucerna ručně tepaná, která zářila jasným světlem pozdním chodcům, kráčejícím do Týna nad Vltavou. A jako tehdy, tak i dnes je kaplička Pany Marie posledním zastavením zemřelých před uložením na vltavotýnském hřbitově. To je krátká pověst i s kouskem historie kapličky Panny Marie Karlovské, nebo jak my jako děti říkávali, Karlovarské.                                                                                    

 Eva Dvořáková

Faráři, resp. děkani v Týně nad Vltavou od doby, kterou zachycuje farní kronika.

Významní děkani:

Karel Vinařický (1849 – 1859 ), kanovník vyšehradský, spolutvůrce časopisu katolického duchovenstva, přední národní buditel a básník.

Josef Lhotský (1898 – 1911 ), spisovatel.