Svědectví - - upřímná slova o Božím působení

Boží bonusy

 Také rádi plánujete a sníte velké sny?

Já ano. Poslední dobou pozoruji, že některé věci a situace, které se dějí, by se ani naplánovat nedaly. *

   Před osmi lety mi kamarádka vyprávěla o své cestě do Izraele. Pro mne, kdysi ještě nevěřícího člověka, to byla ne moc zajímavá destinace na dovolenou, možná historie, ale jinak kamení a poušť. Uteklo pár let, několik zázraků mi změnilo život, jsem věřící a touha chodit po Svaté zemi mě začala přitahovat. Čas běží a sen se začíná rozjíždět. V únoru roku 2008 jáhen Karel Sádlo odjíždí s manželkou do Izraele, po návratu s ním prožíváme krásnou přednášku. Za dva měsíce odjíždí na pouť do Svaté země další moji přátelé, opět vyprávění, fotografie, malý dáreček a já začínám docela vážně přemýšlet, jak se tam vypravit. Netrvá dlouho a je to tady. Po létě přichází pan farář Marek s ohromující nabídkou, která by mě ani ve snu nenapadla, letět jako naše farnost i s ním příští rok na pouť v postní době do Svaté země.

   Je ráno 5.3.2009, sedím v letadle po boku svého manžela, letadlo plné mých přátel a já letím vstříc svému snu, který je zcela v Boží režii, neboť až takhle si to naplánovat určitě není v naší moci. Proto plánujme a sněme velké sny a ty Boží bonusy určitě obdržíme. Chvála Kristu - Amen.

                                                                                                                     Monika Kabelková

Svědectví o pouti do Svaté Země

   Je to už téměř měsíc, co jsme se vydali na putování po Svaté Zemi, ale zdá se nám, jako by to bylo včera. Pobývání na místech, kde žil náš Pán a Bůh, prohloubilo náš vztah k Němu na celý život.

             Koncem roku 2008 zaznělo z ambonu našeho kostela pozvání  na pouť. Na samém začátku roku 2009 jsme potlačili strach z letadla a tak, 5.března o šesté hodině ranní jsme se od vltavotýnské fary vydali na Pouť Poutí do Svaté Země. Po necelých čtyřech hodinách klidného letu a necelé hodině cesty autobusem z Tel Avivu spatřujeme město, kde se uskutečnila naše spása – Jeruzalém.  Na Svaté město se snáši soumrak a zpěv muezínů z četných mešit připomíná realitu současnosti.  Skutečnost, že jsme se ubytovali v městě Ježíšova narození v Betlémě, nám nedovoluje hned usnout.

             Cesta do Galileje začíná přejezdem Judské pouště z Betléma ke břehům Mrtvého moře, spojeným se změnou nadmořské výšky z 800 m n.m.  do nejnižšího místa světa  mínus 400 m n.m.

a pokračuje na sever podle řeky Jordánu.  Na břehu biblické řeky si připomínáme křest Páně i svůj vlastní. A pak, u Galilejského jezera před námi oživují události s Nového Zákona;  rozmnožení chlebů

a ryb a nasycení tisíců;  kázání na Hoře Blahoslavenství (kde slavíme i mši sv.);  setkání zmrtvýchvstalého Pána s apoštoly a udělení primátu sv. Petrovi.  Hluboce na nás zapůsobí vykopávky města Kafarnaum a především domu sv. Petra, kde náš Pán prožil část svého pozemského života a také učinil zázrak a uzdravil Petrovu tchýni.  Když vyplouváme na jezero na lodi, replice plavidla z doby Ježíšovy, česká vlajka na stožáru vzbudí vzpomínku na domov a ty, kteří s námi jet nemohli.  V poslední den putování jsme zde ještě navštívili i Kánu Galilejskou a tady, na místě prvního Ježíšova zázraku manželé obnovili své svatební sliby. Ale k nejpůsobivější je bezesporu stanout na místě, kde se „...Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ V bazilice Zvěstování v Nazaretě jsme se pomodlili první desátek Radostného růžence. Ještě nikdy jsme nepociťovali takovou opravdovost a sílu naší modlitby.

Následující den prožíváme příběh umučení našeho Pána a jdeme po Křížové cestě od Antoniovy tvrze, kde Pilát Ježíše odsoudil, ulicí Dolorosa, kudy nesl pro nás svůj kříž, až do baziliky Božího hrobu, kde je dnes uctíváno místo jeho smrti na kříži, místo kde byl položen po sejmutí z kříže a zabalen do pohřebního roucha a také vlastní hrob, kam byl uložen a z něhož, po třech dnech vstal jako vítěz nad smrtí. Zvláště toto místo na nás působí hlubokým dojmem. Jakoby je vše umocněno návštěvou baziliky Zesnutí Panny Marie na hoře Sijon, kde se připomíná, že naše Matka byla zázračně vzata do nebe a tam se za nás přimlouvá.

Naopak radost a veselost nás naplňuje, když v bazilice Narození Páně poklekáme na místě, kde se narodil náš Spasitel, a prožíváme úžas s pastýři, když procházíme místy, kde jim tuto radostnou událost, jako prvním z lidí, anděl oznámil.

             Setkání praotce Mojžíše s Hospodinem v hořícím keři jsme si připomněli po dlouhé cestě do Egypta, když jsme, po koupeli v Mrtvém moři dorazili na noc do kláštera sv. Kateřiny v Sinajské poušti. Ve stopách Mojžíšových jsme se už ve dvě hodiny po půlnoci vydali na vrchol hory Sinaj. Po nelehkém výstupu do výše témě 2300 m n.m.,  nám východem slunce ozářené vrcholy hor připomněly, že tu Mojžíš přijal od Hospodina Desatero jako zdroj duchovního světla pro prozáření temnoty mezilidských vztahů. Do skutečnosti dvacátého prvního století nás navrací nesnadné přecházení hranice z Egypta do Izraele.

Další den se díváme z Olivové hory na Jeruzalém jako Ježíš před dvěma tisíci lety.  Předpověděl tehdy zničení Chrámu …a my dnes na jeho místě na chrámovém pahorku, vidíme místo něho dvě mešity. Zlatá kopule jedné z nich dnešnímu panoramatu města dominuje.  Z původního chrámu se do dneška zachovala pouze západní opěrná zeď, „zeď nářků“. Tam se modlí Židé k Hospodinovi dnes, tam jsme se pomodlili za naši farnost i my a poděkovali za dar této pouti, za milost, kterou jsme jejím prostřednictvím obdrželi.

Po krátké návštěvě jeruzalémského Muzea Holokaustu a připomínce židovské tragedie v průběhu druhé světové války, se dostáváme do En Karen na místo, kde navštívila Panna Maria Alžbětu, matku sv. Jana Křtitele a i na místo, kde se tento poslední starozákonní prorok narodil.

             Staré olivy v Getsemanské zahradě, na úpatí Olivové hory, jsou ještě z doby Ježíšovy a viděly jeho úzkost a krvavý pot, viděli i Jidášovu zradu a připomněly nám utrpení, které náš Pán za nás a naši spásu podstoupil.  Velikonoce nám letos budou bližší, události Velkého Pátku i Bíle Soboty budou mít pro nás letos a už napořád konkrétnější podobu a jejich význam nám bude bližší.

             Nebylo možné ukončit putování po stopách našeho Spasitele na příhodnějším místě než  jakým pro Jihočechy je hora Tábor. Poslední mši svatou slavíme pod širým nebem na místě Proměnění Páně a pohledem do půvabného údolí Galileje, který jistě okouzloval i Ježíše a jeho učedníky, se  loučíme se Svatou Zemí..  Cesta zpět se zdá, jako obvykle, daleko kratší. A už jsme doma plní mimořádných zážitků

a s vědomím, že nám se splnilo to, o čem naši rodiče jen snili.

Rodina Rohlenů